Moje dítě přece nemá žádný vážný problém

Právě tato věta často brání rodičům v tom, aby vyhledali pomoc včas.
Níže najdete 3 nejčastější mýty, které kolem terapie stále panují – a které zbytečně oddalují
chvíli, kdy může dítě (a celá rodina) zažít úlevu.

Mýtus č. 1: „Terapie je jen pro děti s vážnými poruchami.“
Ve skutečnosti může být psychologická podpora užitečná i při každodenních potížích – když
má dítě časté obavy, špatně usíná, prožívá změnu v rodině (stěhování, rozvod, narození
sourozence), je dlouhodobě napjaté, smutné nebo se jeho chování jakkoliv zhoršilo.
Dětská psychika je citlivá. Co nám může jako dospělým připadat jako maličkost, může být
pro dítě velká věc.

Mýtus č. 2: „Terapeut bude říkat, co máme dělat, a budeme se jen pitvat v problémech.“
Naším cílem není hledat viníky nebo „radit“. V terapii společně zjišťujeme, co dítě potřebuje,
co mu pomáhá, a také co byste potřebovali vy jako rodiče.
Nejde o rozebírání bolestivého. Jde o pochopení, úlevu a nastavení konkrétních malých
kroků s cílem zlepšit každodenní fungování tak, aby vám v tom všem bylo dobře.

Mýtus č. 3: „Když jdeme k psychologovi, znamená to, že jsem něco nezvládl/a.“
Opak je pravdou! Ukazujete, že vám na vztahu s dítětem záleží. Že ho slyšíte. Že hledáte
cestu – ne dokonalost.
Vyhledat pomoc je projev odvahy, nikoli slabosti. Odvážní rodiče vychovávají odvážné děti.

Každý rodič někdy tápe. A není na to sám.
Jsme tu pro vás i vaše dítě. Bez hodnocení a s respektem.